tale of norway

Winter times!!!

jardah123 — Sun, 30 Nov 2008 12:29:00 +0000

Óda na svíčkovou aneb S.ave O.ur S.ouls

jardah123 — Sun, 23 Nov 2008 15:42:01 +0000

Tento týden byl pro nás neobvykle náročný. Máme rozepsané dvě eseje, na kterých sice neustále pracujeme, ale stále nám chybí přibližně 30 stránek na jejich dokončení. Do toho jsme měli dva termíny na odevzdání domácích úkolů z předmětu Color Science v programu Matlab. Rozhodli jsme se tedy, že si alespoň dopřejeme luxusní nedělní oběd. A když opravdu luxusní oběd, tak to nemohlo být nic jiného než svíčková na smetaně s brusinkami, a k tomu podávaný pravý a nefalšovaný vídeňský knedlík nebo nok, ale co na tom záleží. Kdo z vás začíná tušit, že v tom byl háček, má naprostou pravdu. Jak jistě všichni vědí, na přípravu pravé svíčkové je třeba nemálo surovin a neméně kuchařských zkušeností, naneštěstí, obojího se nám silně nedostávalo. Ale jak říká jedno české úsloví: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Začli jsme tedy listovat v paměti a snažili se přijít na to, jak se vlastně tato kulinářská specialita připravuje. Při letmé kontrole našich zásob byly nalezeny však jen takové suroviny, které, ať jsme vzpomínali jak jsme chtěli, naše maminky či babičky stoprocentně nepoužívaly. Našli jsme knedlíky v prášku, instantní svíčkovou omáčku Vitana, cca 250 g mletého masa nejasného původu a malinovou marmeládu, která měla suplovat brusinky. Myslím, že si to teď už klidně můžeme přiznat, ale popadla nás panika. Je sice pravda, že M. D. Rettigová se nejspíš obracela v hrobě a Jamie Oliver by to nejspíš taky vařil jinak, ale co se dalo dělat. Pustili jsme se tedy do toho. Knedlíky jsme přesně podle návodu na zadní straně pytlíku smíchali s 1/4 l studené vody, nechali 10 minut odpočinout a dali do vroucí vody na 20 až 25 minut. Instantní omáčku jsme rozmíchali taktéž ve studené vodě a nechali lehce povařit. Na řadě byla už jen příprava masa. Po tom, co jsme vzdali veškeré diskuze na téma: jak udělat z mletého vepřového svíčkovou, jsme se rozhodli, že to jen osolíme, opepříme a uvidíme. Nutno podotknout, že nás těsně před koncem, naprosto neodpustitelně zradil jeden knedlík a totálně se rozpustil. Usoudili jsme, že se to nejspíš stává a celou událost s ledovým klidem přešli. Ten, který nám zbyl jsme tedy pokrájeli a obsadili jím jednu třetinu talíře, na druhou jsme vysypali maso a zbylou část přelili omáčkou, která barvou, konzistencí a nakonec ani chutí svíčkovou rozhodně nepřipomínala. Vše nakonec zachránila norská malinová marmeláda, do které byly od počátku vkládány obrovské naděje, a ostatní chutě tak trochu přebila. S trochou nadsázky lze říct, že to celé chutnalo jako chléb s máslem a marmeládou, který jsem měl shodou okolností ráno k snídani. Pak už jsme jen usedli ke stolu a popřáli si hodně štěstí….

Mistři bílé stopy!!!

jardah123 — Sat, 15 Nov 2008 19:43:52 +0000

Tuto sobotu jsme společně se studenty z Lillehammeru vyrazili za sněhem. Plán byl jednoduchý, v pátek v 16.00 výjezd z Gjoviku, v 17.00 jsme nabrali lillehammerské erasmáky a vyjeli jsme směrem na sever. Naši buddies nám totiž na sobotu naplánovali běžkování. Kolem šesté hodiny večerní jsme dorazili do lyžařského areálu a ubytovali se. Měla následovat večeře a lihuprostá zábava na pokojích. V podstatě to proběhlo trochu jinak. Od buddies jsme byli průběžně informováni, že večeře bude na jejich účet, tak jsme byli zvědaví, co si pro nás připraví, a nezklamali. Nakonec jsme se dozvěděli, že jejich rozpočet na večeři pro cca 40 lidí byl 300 NOK. Za to nám koupili instantní rajskou polévku, hrst těstovin a pět malých baget…to vše pro osm lidí v jedné chatě. Naštěstí byl po ruce obchod a pizzu opravdu prodávají všude. Následoval večerní program… Ráno jsme se sbalili, odnesli věci na recepci a šli si vypůjčit běžky. Na všechny se naštěstí dostalo a proto jsme mohli vyrazit zdolávat bílou stopu. Nejprve nás však čekal kurz. Ten spočíval v tom, že nás nechali vyjít na kopec, řekli nám ať ho sjedem a snažíme se brzdit a trochu zatáčet, že prý se nám to bude na trati hodit. Fajn, proč ne, řekli jsme si. Šli jsme tedy na kopec, zde se objevil první problém. Nikdo z nás neměl namazané lyže. Tím nás, skutečné mistry bíle stopy, odsoudili k pekelným mukám a na svahu jsme tak všichni vypadali, jako bychom na lyžích stáli poprvé. Ti z nás, kteří se po hodině ploužení začínali pomalu nudit, vyrazili po svahu výš. Cesta dolů byla poněkud horší. Až zde si člověk uvědomí, jakou výhodu má pevné vázání a vysoké lyžáky. Když jsme se po pokusu o elegantní slalomové obloučky ocitli v závěji mimo sjezdovku, došlo nám, že tudy cesta nevede. Zapátrali jsme tedy v paměti, jak se vlastně jezdí na běžkách na sjezdovce a začali potupně plužit. Asi po hodině strávené tímto sebetrýzněním celá skupina vyrazila na běžeckou trať. Troufnu si tipnout, že ani jeden běžkař, který nás cestou potkal, nic podobného v životě ještě neviděl. Myslím, že se hned tak nestane aby člověk na běžkách za jeden den potkal BĚŽKAŘE z Somálska, Číny, Thajska, Malajsie, Pakistánu, Iráku či Izraele. Nakonec jsme se všichni v pořádku a bez jakékoliv újmy vrátili zpět a vzhledem k tomu, že nám po celý den přálo slunečné počasí, bude asi ještě dlouho na co vzpomínat. Ještě bychom Vás rádi upozornili na fotografie, které bohužel nejsou z naší produkce. Řekli jsme si totiž, že budeme sportovat a ne fotit…

Co je co…

jardah123 — Sat, 08 Nov 2008 09:22:46 +0000

Aby případný výherce věděl co může v této naší soutěži vyhrát máme pro Vás malou nápovědu…hodně štěstí

Kdo vyhraje soba/losa na víkend?

jardah123 — Tue, 28 Oct 2008 09:20:52 +0000

Dobrý den, po delší odmlce se opět hlásíme z drsného severu. Pro rozjasnění těchto ponurých podzimních dní jsme si pro vás připravili nejednu specialitku. Vzhledem k tomu, že se nám tu začíná sakra stmívat, ale i citelně ochlazovat, nemáme naplánovaný žádný výlet. Přihlédneme-li k oblíbenosti těchto stránek, tak by nám bylo líto, nechat vás navštěvovat tento blog aniž by zde přibyl nový článek, reportáž nebo fotogalerie. Vymysleli jsme proto nový způsob jak zachovat přiměřenou návštěvnost. Pro tentokrát jsme zvolili vědomostní hru. Po kliknutí na podtržený text se vám otevře online hra díky níž můžete pilovat své zeměpisné dovednosti. Cílem je dosáhnout co možná nejvyššího IQ. Místo pro komentáře pod tímto článkem jsme tentokrát vyhradili vašim výsledkům. Pokud budete mít zájem můžete nám zde napsat jak vysokého cestovatelského IQ jste dosáhli. Soutež potrvá do konce listopadu. Cenou pro vítěze bude sob/los s plnou nádrží na víkend. Přejeme vám hodně štěstí a zápalu do hry.

Pokud chcete vstoupit do soutěže klikněte zde.

Cesta do města…

jardah123 — Wed, 08 Oct 2008 19:26:48 +0000

V pondělí jsme se konečně odhodlali vyrazit do norského hlavního města Osla. Opět se všemožně plánovalo, zjišťovalo se kam jít a kam naopak ne, kde zaparkovat a tak dále. Výjezd byl naplánovám tradičně na sedmou, to znamená, že do půl osmé na mě ostatní čekali u auta, protože co čert nechtěl, trochu jsem zaspal. Po dvou hodinách klidné ale unavující jízdy, během níž ručička tachometru zřídka kdy přesáhla rychlost 100 km/h jsme konečně dorazili k branám Osla. Skutečně, při vjezdu do města na nás čekaly mýtné brány volající po tučném mýtném. Naštěstí nebyly v provozu. Zaparkovali jsme co nejblíže k centru a vyrazili prozkoumávat město. K vidění toho bylo opravdu mnoho, tak například budova opery, radnice, Národní divadlo, museum národní, moderního umění, užitého umění, vojenské, vězeňské, vikingské aj., starý hrad, nový zámek, přístav a plno žen pokleslých mravů a krátkých sukní, rozsáhlé parky, fontány, nesčetně McDonaldů, Burger Kingů, hospůdek a restaurací, obchodů se značkovým zbožím, tržnice s ovocem a zeleninou a to je tak zhruba vše, co je v Oslu k vidění. Po namáhavé obchůzce centrem jsme se vydali zpět k autu a vyrazili směrem k letišti. Zde jsme se rozloučili s našim vzácným hostem, Týnou a potom se rozjeli zpět domů…

Lillehammer/Sjusjøen Reloaded

jardah123 — Sat, 04 Oct 2008 17:07:20 +0000

Na víkend 4. října jsme si opět naplánovali pořádný výlet. Vzhledem k tomu, že jsme začali plánovat ve středu, dalo by se očekávat, že výlet bude stát zato. Tento týden k nám totiž zavítala vzácná návštěva. Chtěli jsme se tedy vytáhnout a vyrazit na dvoudenní cestu do asi 450 km vzdáleného města Bergen. Cestou jsme se chtěli zastavit ve městečku Flåm, poblíž kterého se nachází jeden z největších fjordů v Norsku. Nebyli bychom to ovšem my, kdyby se realita opět nezačala ubírat poněkud jinou cestou. Podrobný itinerář jsme sestavili v pátek kolem půl druhé ráno. Řekli jsme si tedy, že cestu odložíme na sobotu a místo Bergenu bude našim cílem již zmiňovaný Flåm, vzdálený přibližně 270 km. Během pátku jsme se psychickými i fyzickými cvičeními připravovali na dalekou cestu. Každý z nás pojal přípravu odlišně, ale ve stručnosti by se dalo říct, že sme se rozprchli po Gjøviku a večer ztrávili chatováním na internetu. Výjezd byl naplánován na sedmou hodinu ranní. Tak brzy jsme tu snad ještě nevstávali. Poté, co jsme se v sobotu ráno probudili, jsme zjistili, že nám tentokrát nepřeje počasí. Pršelo. Strašně moc. Na poslední chvíli jsme byli přinuceni opět změnit plán. Jedinou alternativou byl Lillehammer a Sjusjøen. Prošli jsme si město, no vlastně jen jednu ulici s obchody a vydali se ke skokanským můstkům. Pod nimi kdosi prohlásil, že by neskočil ani za státní magisterské zkoušky a tak jsme vyjeli vzůru k jezerům. Zde nás překvapil sníh a ukrutná zima. Nedalo se nic dělat, ačkoliv se nikomu z nás moc nechtělo, vystoupili jsme z vyhřátého auta a šli mrazu čelit s fotoaparáty v rukou. Fotky jsou tradičně k vidění ve fotogalerii.

Výlet do Hamaru

jardah123 — Mon, 15 Sep 2008 14:31:00 +0000

V sobotu ráno jsme opět vyrazili poznávat okolí našeho studentského městečka. Zbývalo nám jen jedinné místo kam se vypravit, Hamar – městečko na druhém břehu. Vyjeli jsme brzo, tedy alespoň pro nás. Kolem deváté hodiny už jsme byli přichystaní a čekali na vedoucího výpravy, který se zasekl při snídani. Cestou se nestalo ani nic zajímavého, ani tentokrát jsme nenarazili na soba, losa či co to tu vlastně lítá. Po příjezdu do Hamaru jsme šli omrknout místní bleší trh, místní prodejci nabízeli opravdové skvosty. Mezi nástěnými hodinami, mobily, mlýnky na kávu a laserovými meči nás zaujal předmět, který asi nejvíc připomínal kotvu. Samotný Hamar je přibližně stejně velký jako Gjøvik, ale poněkud živější soudě alespoň podle zmíněného trhu a množství otevřených krámků s oblečením, šperky sportovními potřebami atd. Už už se zdálo, že nebude mít ani cenu vytahovat fotoaparát, ale nepředbíhejme. Z čirého zoufalství jsme se vydali nakoupit něco málo pohlednic do knihkupectví, a když jsme se místního prodavače zeptali, kam se tu vlastně dá jít, poslal nás po pláži směrem na sever. Dobrá řekli jsme si…Asi po dvaceti minutách chůze jsme přišli do vilové čtvrti, krásné domky se zahradami, altány a okouzlujícím výhledem na pláž jezera Mjøsa. Jako kdyby se tu včera proháněli hrdinové dětských knih Astrid Lindgrenové, až na to, že nejsme ve Švédsku. Pokračovali jsme tedy dál, přesně podle instrukcí pána z obchodu. A najednou to tu bylo. Po naší pravici z poza stromů vystupovalo něco nečekaného. Stručně: kostel v akvárku. Jednalo se o ruiny katedrály Domkirke. Hamar totiž býval ve středověku velmi důležitým biskupským sídlem. Podle nás se jedná o nevšední a velmi originální způsob jak zachovat historickou památku a navíc ji nadále provozovat. Měli jsme sice smůlu, že jsme přijeli v době, kdy už katedrála není otevřena pro veřejnost, ale zároveň jsme měli štěstí, právě zde totiž probíhala svatba. Jen s těží byste hledali lepší místo…

Norsky snadno a rychle, část 1.

jardah123 — Fri, 12 Sep 2008 21:49:28 +0000

Dobrý den, po velmi dlouhém rozmýšlení a rozsáhlých přípravách jsme se rozhodli, že tyto stránky posuneme o krok dál. Vítejte tedy v našem novém výukovém programu. Má hned několik výhod. Ta první je, že není povinný. Druhou výhodou tohoto programu je, že nikdo nekontroluje docházku a tudíž Vás nikdo nikdy nebude nutit nosit omluvenky, ať už písemné či v elektronické podobě. No a v neposlední řadě je tento kurz zcela bezplatný. Takže, připravte si sešity a ať máte čím psát, začínáme…

-časování slovesa „být“:

1. Jeg (jáj) er	1. Vi er

2. Du er	2. Dere er

3. Han/Hun/Det er	3. De er

-pár základních vět:

Jeg (Jáj) heter Vilma.	Jmenuji se Vilma.

Hva heter du?	Jak se jmenuješ?

Jeg kommer (ikke) fra Tsjekkia.	Já (ne)jsem z Česka.

Hvor kommer du fra?	Odkud jsi?

Jeg er tjuetre år gammel.	Je mi 23 let.

Hvor gammel er du?	Kolik je ti let?

Hvem er du?	Kdo jsi?

Hva er det?	Co to je?

Hva gjør du?	Co děláš?

A na závěr si prosvištíme několik norských vět pokud právě narazíte na celníka.

Har du noe å fortolle?		Máte něco k proclení?

Nei, jeg har bare noen gaver.		Ne, mám jen několik dárků.

Kan du åpne bagasjerommet?		Otevřete prosím kufr (u auta)?

Hva er det?		Co to je?

Det er en flaske whisky og 200 sigaretter.		To je láhev whisky a 200 cigaret.

A u další lekce nashledanou…

Camping v Maurvangen

jardah123 — Sat, 30 Aug 2008 20:53:54 +0000

Na víkend 29. a 30. srpna nám škola ve spolupráci s našimi buddies připravila výlet do národního parku Ridderspranget s přenocováním v kempu Maurvangen. Plán byl následujcí: sraz ve 13.00 před naší školou. O hodinu později jsme měli nabrat další Erasmus studenty v Lillehammeru. Příjezd do kempu byl naplánován na pátou hodinu, mělo následovat grilování a hry. Na ráno byl připraven výlet do národního parku a do nejstarší farmy v okolí ze 17. st. Dle instrukcí našich buddies je o všechno postaráno a není třeba si s sebou brát nic víc než teplé oblečení. Toliko teorie.

Na základě instrukcí jsme se tedy náležitě vybavili. Naše výstroj a výzbroj mimo jiné obsahovala: dva páry vycházkových bot značky Adidas a Nike, fofrovací soupravu a několik párů vlněných ponožek. Dále jsme byli vybaveni patřičnými zásobami toaletních potřeb. Na tomto místě bychom rádi zmínili parfémy a deodoranty značek Armani a Hugo Boss, ústní vodu a dva tužící gely, jeden pro extra matný vzhled a druhý, tající fixační gel pro nezkrotné vlasy. Takto vybaveni jsme vyrazili směrem k autobusu. Poté co jsme na místo odjezdu dorazili na vteřinu přesně, jak je našim dobrým zvykem, jsme zjistili, že veškeré dostupné spacáky a karimatky jsou již dávno rozebrány. Byli jsme však ujištěni našimi buddies, že vše je v nejlepším pořádku a nemáme se tedy čeho bát. Vše pokračovalo podle připraveného plánu. Zbývající studenty jsme vyzvedli před univerzitou v Lillehammeru a vyrazili jsme vstříct očekávanému dobrodružství.

Po příjezdu do kempu jsme zjistili, že se počet lidí uplně přesně neshoduje s počtem spacáků. Hádejte na koho se nedostalo. Ne že bychom začali přímo panikařit, ale představa noci bez spacáků nám v těchto drsných severských podmínkách nepřipadala příliš lákavá. Byl však čas večeře a tak připravené grilování a ochutnávka místních specialit oddálily náš problém do nedohledna. Po večeři jsme se s ještě s několika dalšími lidmi odhodlali k výstupu na nedaleký, sněhem pokrytý vrchol. Cestou jsme museli několikrát překonat koryto prudké horské říčky a nejednou naše cesta skončila v přilehlých močálech a rašeliništích. Na vrchol jsme se bohužel nedostali. Slunce mizelo za protější horou a začalo se citelně ochlazovat. Nezbylo nám tedy nic jiného, než se vydat zpět. Unavení a prokřehlí jsme se po návratu usadili k ohni a do noci si povídali s ostatními studenty. Z ničeho nic se všichni zvedli a začali se rozcházet do stanů. Naštěstí se naše spacáková patálie zanedlouho vyřešila a i my jsme mohli ulehnout do připravených stanů. Druhý den ráno na nás už čekal autobus a tak jsme se vydali do pár desítek kilometrů vzdáleného národního parku. Zde jsme procházeli kaňonem, který tu během několika desítek tisíc let vybrázdila prudká a rozbouřená řeka. Následovala cesta na jednu z nejvýše položených zemědělských usedlostí v Norsku. Oběd na louce nám místní farmář zpestřil tím, že mezi nás vypustil svá domácí zvířata. Takže mezi námi, skupinami obědvajících Čechů, Němců, Francouzů a Norů pobíhala stáda kráv a ovcí. Poté jsme se přemístili na nedalekou farmu ze 17. st. Bohužel jsme se tu pro nedostatek času stačili pouze vyfotit a jeli jsme zpět do Lillehammeru a do Gjøviku.