Óda na svíčkovou aneb S.ave O.ur S.ouls

Tento týden byl pro nás neobvykle náročný. Máme rozepsané dvě eseje, na kterých sice neustále pracujeme, ale stále nám chybí přibližně 30 stránek na jejich dokončení. Do toho jsme měli dva termíny na odevzdání domácích úkolů z předmětu Color Science v programu Matlab. Rozhodli jsme se tedy, že si alespoň dopřejeme luxusní nedělní oběd. A když opravdu luxusní oběd, tak to nemohlo být nic jiného než svíčková na smetaně s brusinkami, a k tomu podávaný pravý a nefalšovaný vídeňský knedlík nebo nok, ale co na tom záleží. Kdo z vás začíná tušit, že v tom byl háček, má naprostou pravdu. Jak jistě všichni vědí, na přípravu pravé svíčkové je třeba nemálo surovin a neméně kuchařských zkušeností, naneštěstí, obojího se nám silně nedostávalo. Ale jak říká jedno české úsloví: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Začli jsme tedy listovat v paměti a snažili se přijít na to, jak se vlastně tato kulinářská specialita připravuje. Při letmé kontrole našich zásob byly nalezeny však jen takové suroviny, které, ať jsme vzpomínali jak jsme chtěli, naše maminky či babičky stoprocentně nepoužívaly. Našli jsme knedlíky v prášku, instantní svíčkovou omáčku Vitana, cca 250 g mletého masa nejasného původu a malinovou marmeládu, která měla suplovat brusinky. Myslím, že si to teď už klidně můžeme přiznat, ale popadla nás panika. Je sice pravda, že M. D. Rettigová se nejspíš obracela v hrobě a Jamie Oliver by to nejspíš taky vařil jinak, ale co se dalo dělat. Pustili jsme se tedy do toho. Knedlíky jsme přesně podle návodu na zadní straně pytlíku smíchali s 1/4 l studené vody, nechali 10 minut odpočinout a dali do vroucí vody na 20 až 25 minut. Instantní omáčku jsme rozmíchali taktéž ve studené vodě a nechali lehce povařit. Na řadě byla už jen příprava masa. Po tom, co jsme vzdali veškeré diskuze na téma: jak udělat z mletého vepřového svíčkovou, jsme se rozhodli, že to jen osolíme, opepříme a uvidíme. Nutno podotknout, že nás těsně před koncem, naprosto neodpustitelně zradil jeden knedlík a totálně se rozpustil. Usoudili jsme, že se to nejspíš stává a celou událost s ledovým klidem přešli. Ten, který nám zbyl jsme tedy pokrájeli a obsadili jím jednu třetinu talíře, na druhou jsme vysypali maso a zbylou část přelili omáčkou, která barvou, konzistencí a nakonec ani chutí svíčkovou rozhodně nepřipomínala. Vše nakonec zachránila norská malinová marmeláda, do které byly od počátku vkládány obrovské naděje, a ostatní chutě tak trochu přebila. S trochou nadsázky lze říct, že to celé chutnalo jako chléb s máslem a marmeládou, který jsem měl shodou okolností ráno k snídani. Pak už jsme jen usedli ke stolu a popřáli si hodně štěstí….