Mistři bílé stopy!!!

Tuto sobotu jsme společně se studenty z Lillehammeru vyrazili za sněhem. Plán byl jednoduchý, v pátek v 16.00 výjezd z Gjoviku, v 17.00 jsme nabrali lillehammerské erasmáky a vyjeli jsme směrem na sever. Naši buddies nám totiž na sobotu naplánovali běžkování. Kolem šesté hodiny večerní jsme dorazili do lyžařského areálu a ubytovali se. Měla následovat večeře a lihuprostá zábava na pokojích. V podstatě to proběhlo trochu jinak. Od buddies jsme byli průběžně informováni, že večeře bude na jejich účet, tak jsme byli zvědaví, co si pro nás připraví, a nezklamali. Nakonec jsme se dozvěděli, že jejich rozpočet na večeři pro cca 40 lidí byl 300 NOK. Za to nám koupili instantní rajskou polévku, hrst těstovin a pět malých baget…to vše pro osm lidí v jedné chatě. Naštěstí byl po ruce obchod a pizzu opravdu prodávají všude. Následoval večerní program… Ráno jsme se sbalili, odnesli věci na recepci a šli si vypůjčit běžky. Na všechny se naštěstí dostalo a proto jsme mohli vyrazit zdolávat bílou stopu. Nejprve nás však čekal kurz. Ten spočíval v tom, že nás nechali vyjít na kopec, řekli nám ať ho sjedem a snažíme se brzdit a trochu zatáčet, že prý se nám to bude na trati hodit. Fajn, proč ne, řekli jsme si. Šli jsme tedy na kopec, zde se objevil první problém. Nikdo z nás neměl namazané lyže. Tím nás, skutečné mistry bíle stopy, odsoudili k pekelným mukám a na svahu jsme tak všichni vypadali, jako bychom na lyžích stáli poprvé. Ti z nás, kteří se po hodině ploužení začínali pomalu nudit, vyrazili po svahu výš. Cesta dolů byla poněkud horší. Až zde si člověk uvědomí, jakou výhodu má pevné vázání a vysoké lyžáky. Když jsme se po pokusu o elegantní slalomové obloučky ocitli v závěji mimo sjezdovku, došlo nám, že tudy cesta nevede. Zapátrali jsme tedy v paměti, jak se vlastně jezdí na běžkách na sjezdovce a začali potupně plužit. Asi po hodině strávené tímto sebetrýzněním celá skupina vyrazila na běžeckou trať. Troufnu si tipnout, že ani jeden běžkař, který nás cestou potkal, nic podobného v životě ještě neviděl. Myslím, že se hned tak nestane aby člověk na běžkách za jeden den potkal BĚŽKAŘE z Somálska, Číny, Thajska, Malajsie, Pakistánu, Iráku či Izraele. Nakonec jsme se všichni v pořádku a bez jakékoliv újmy vrátili zpět a vzhledem k tomu, že nám po celý den přálo slunečné počasí, bude asi ještě dlouho na co vzpomínat. Ještě bychom Vás rádi upozornili na fotografie, které bohužel nejsou z naší produkce. Řekli jsme si totiž, že budeme sportovat a ne fotit…